Stanovisko objektívneho vonkaj‘ieho pozorovateľa (third-person science)

O mediální výchově teoreticky i prakticky

Martina Černá

Místo mediální výchovy ve vzdělávací soustavě podle Rámcového vzdělávacího programu

Podle Rámcového vzdělávacího programu (RVP) má žáky základní úrovní mediální gramotnosti vybavit průřezové téma Mediální výchova, vzdělávací oblasti Člověk a společnost, Jazyk a jazyková komunikace, Informační a komunikační technologie a Umění a kultura.

Rámcový vzdělávací program vymezuje šest klíčových kompetencí: kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanské, kompetence pracovní. Klíčové kompetence představují soubor vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které jsou důležité pro osobní rozvoj jedince a pro uplatnění jedince ve společnosti.[1] Průřezové téma Mediální výchova spolu se vzdělávací oblastí Jazyk a jazyková komunikace, Člověk a společnost a doplňujícím vzdělávacím oborem Dramatická výchova zabezpečují rozvoj komunikativních kompetencí. Kromě toho přispívá mediální výchova také k rozvoji schopností řešit problémy, k aktivnímu získávání informací, ke kritickému myšlení, k efektivnímu využívání technologií, k chápání světa jako provázaného systému, ke spolupráci, k zodpovědnému občanství, k profesnímu směřování a k estetickému cítění.

Mediální výchova se označuje jako téma průřezové, protože souvisí s mnoha tradičními oblastmi vzdělávání a vytváří přirozené pojítko mezi předměty. Mediální výchova se vztahuje i k předmětům, které s touto problematikou zdánlivě vůbec nesouvisí. Např. korelace mediální výchovy a tělesné výchovy může spočívat ve sledování, jaký prostor věnují jednotlivá periodika a televizní stanice významným sportovním přenosům. Mediální výchovu a dějepis lze propojit např. diskusí nad dobovými způsoby zveřejňování významných událostí.

V hodinách věnovaných mediální výuce lze uplatňovat rozmanité metody a formy práce. Z moderních tendencí, které se uplatňují v současné pedagogice, upozorním na metody kritického myšlení. Právě metody kritického myšlení přispívají k dosahování cílů, které popisuje Rámcový vzdělávací program.

Mediální výchova ve světě[2]

Mediální výchova tvoří v současné době neodmyslitelnou součást všeobecného vzdělání ve všech zemích západní Evropy i USA. Pevnou pozici zaujímá také ve vzdělávacím systému v Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu. Díky organizaci UNESCO se mediální výuka začíná rozvíjet i v afrických zemích.

Mediální výuku v USA charakterizuje praktická koncepce „learning by doing.“ Realizaci této koncepce ve výuce na jednotlivých školách umožňuje finanční dostupnost potřebné techniky. Základem pro osvojení poznatků o fungování médií je podíl žáků na přípravě školního časopisu, vysílání školního rádia či školní televize. V kontinentální Evropě a Kanadě se naopak převážně uplatňuje koncepce „analýzy médií.“ Vychází z představy, podle které si žák osvojí poznatky o fungování médií rozborem reálně fungujících médií. Kritická analýza se soustředí hlavně na zpravodajské relace a reklamy. Podle vzdělávacích programů a osnov by ve výuce měly být alespoň částečně zastoupeny oba výše zmiňované principy.

Rozvoj mediální výchovy v České republice

S prvními úvahami o mediální výchově se setkáváme již v díle J. A. Komenského, přesto se u nás této problematice začala věnovat zvýšená pozornost až v 90. letech minulého století. V posledních letech se také na našem trhu objevily nové publikace a nejrůznější instituce nabízí kurzy pro učitele a další výchovné pracovníky. Z publikací věnovaných mediální výchově zmíním Bínovu Výchovu k mediální gramotnosti[3] a Rothovu Mediální výchovu v Čechách.[4] Školení pro učitele pořádá např. Centrum pro mediální studia při Fakultě sociálních studií Univerzity Karlovy. K rozvoji mediální výchovy přispěla také společnost Partners Czech prostřednictvím projektu Rozumět médiím nebo společnost Člověk v tísni projektem Jeden svět. Přesto právě nedostatek materiálů a kvalifikace nebo pro‘kolení učitelů představují největší problém při implementaci mediální výchovy do škol. Z toho důvodu je součástí mého příspěvku projekt, který mohou učitelé využít ve své výuce.

Cíle mediální výchovy

Cílem mediální výchovy je nabídnout žákům elementární poznatky a dovednosti týkající se mediální komunikace a práce s médii, a tím vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti. Pojem mediální gramotnost zahrnuje jak osvojení základních poznatků o fungování a roli médií, tak osvojení dovedností a schopností k zapojení jedince do mediální komunikace. Opomenout nesmíme ani schopnost volby správného média jako prostředku k získávání informací či ke smysluplnému naplnění volného času.

Mnohé rysy mediální komunikace mohou žáci pochopit pouze v samotném procesu tvorby mediálních textů. Proto v rámci tohoto příspěvku předkládám praktický projekt, jehož cílem je právě tvorba mediálního textu. Projekt jsem zpracovala samostatně s využitím níže uvedené literatury. Tento projekt jsem využila ve výuce ve třídě 1. C na Manažerské akademii, střední odborné škole s.r.o. v Jihlavě.

Název projektu: TVORBA ZPRAVODAJSKÉHO PŘÍSPĚVKU PRO ŠKOLNÍ NEBO REGIONÁLNÍ TIŠTĚNÉ PERIODIKUM

Téma projektu: Nácvik psaní zpravodajského příspěvku pro školní tištěný časopis.

Cíl projektu: Poskytnout učitelům prostřednictvím projektu, podle kterého mohou v hodinách českého jazyka nebo mediální výchovy nacvičit s žáky psaní zpravodajského příspěvku pro školní nebo regionální tištěné periodikum, inspiraci pro výuku.

Časová náročnost: Maximálně sedm vyučovacích hodin. Vynecháním některých aktivit nebo zadáním některých aktivit za domácí úkol se časová náročnost samozřejmě sníží.

Pomůcky: Tabule a křída nebo fix, sešit, papír, tužka, různé noviny, případně internet a nástěnka.

Doporučení: Není nutné, aby žáci vypracovali všechny úkoly a prodiskutovali veškeré náměty k diskusi.

Při práci celé třídy zapisují žáci průběžně poznatky na tabuli. Je dobré, aby si žáci dělali podle svých zvyklostí poznámky i pro sebe na volné papíry nebo do sešitu.

Teoretické východisko: Zpravodajství tvoří základní složku mediálních obsahů. Podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání má mediální výchova umožnit osvojit si základní principy vzniku významných mediálních obsahů, zvláště obsahů zpravodajských.[5] Projekt je primárně zaměřen na rozvoj produktivní činnosti,[6] přičemž předpokládá zvládnutí některých receptivních činností. Receptivní činnosti se ve výchovně vzdělávacím procesu zařazují obvykle před činnosti produktivní. Před samotným psaním zpravodajského příspěvku by žáci měli být seznámeni s pojmem zpravodajství, s jednotlivými zpravodajskými útvary, s jazykovými prostředky a kompozicí zpravodajských útvarů.[7]

Metody a formy práce: Kombinace metod hromadné a individuální práce, metod názorných a slovních. Výklad, práce s učebnicí, práce s novinami. Metoda kritického myšlení: brainstorming.

Pro možnost práce s reálně existujícími novinami je nutné předem zadat žákům domácí úkol, aby přinesli co nejvíce tištěných novin, které mají k dispozici. (Vynecháme noviny výhradně inzertního charakteru).

Projekt obsahuje 4 tematické okruhy na rozvoj receptivních činností a čtyři tematické okruhy na rozvoj produktivních činností.

Rozvoj receptivních činností

1. Rozdělení novin na celostátní a regionální.

· Žáci přehledně zapisují na tabuli, zda jednotlivá periodika, která přinesli, patří mezi periodika celostátní či regionální.

· Žáci si všímají formálního uspořádání novin – hlavička novin, údaje uvedené na první straně, pravidelné rubriky, umisťování fotografií, formát, barva papíru. Liší se nějak významně z tohoto pohledu celostátní a regionální noviny?

· Další úkol spočívá v nalezení témat, která se objevují v tentýž den jak v regionálních, tak v celostátních novinách.

Náměty k diskusi:

a) Kupuje Vaše rodina noviny? Půjčují si příslušníci Vaší rodiny noviny v knihovně? Pokud ano, upřednostňují se ve Vaší rodině noviny regionální, nebo noviny celostátní? Pokuste se vysvětlit proč.

b) Proč je určité téma celosvětového charakteru tak důležité, že se o něm píše v novinách, které mají za úkol informovat především o dění v daném regionu? Čím je naopak určitá regionální událost tak významná, že si zaslouží pozornost celostátních novin?

2. Rozdělení novin na noviny s obsahem převážně zpravodajským a publicistickým a na noviny bulvárního charakteru; zohlednění etického hlediska

· Brainstorming – žáci říkají a zapisují znaky bulváru na tabuli (např. nepodloženost zdroje, důraz na osobní život známých lidí, zveličování…). Jeden žák na závěr všechny uvedené charakteristiky shrne. Učitel doplní znaky, které žáci neuvedli. Poté žáci na tabuli uvádí, které z přinesených novin jsou bulvární a které jiné bulvární noviny znají. Žáci říkají a zapisují na tabuli společné znaky zpravodajství a publicistiky (např. aktuální událost) a rozdíly mezi zpravodajstvím a publicistikou (např. publicistické komentáře a názory reportérů). Učitel poté, případě potřeby, poznatky žáků doplní. Nakonec žáci zaznamenají názvy příslušných novin.

· Práce s novinami – žáci hledají odpovědi na následující otázky: Co Vás napadne při pohledu na titulní stránku bulvárních novin a při pohledu na titulní stránku novin publicistického a zpravodajského charakteru? Ve kterém typu novin se vyskytuje více barevných obrázků? Srovnejte velikost a umístění obrázků. Ve kterém typu novin najdete více reklamy? Ve kterém typu novin upoutají vaši pozornost nápadnější nadpisy? Práce s novinami, důraz na etické hledisko – žáci si vyberou jeden článek z každého typu novin a zkusí si zodpovědět následující otázky: Jaký mám pocit z úvah o tomto příspěvku? Jsou informace uvedené v tomto příspěvku dostatečně ověřené? Neubližuje tento příspěvek někomu? Respektuje článek právo na soukromí? Vzniká zveřejněním této zprávy nějaká škoda?

Náměty k diskusi:

a) Čtou se ve Vaší rodině bulvární noviny?

b) Bulvární noviny se těší poměrně vysoké oblibě ze strany čtenářů. Zkuste najít důvod.

c) Domníváte se, že Vám bulvární noviny přinesou informace, které budete moci někdy využít ve svůj prospěch?

d) Myslíte si, že je četba bulváru vhodnou náplní k využití volného času?

e) Považujete peníze, které utratíte za bulvár, za vhodně investované peníze?

3. Jazyková stránka zpravodajství a publicistiky

Formou rychlého vyvolávání v lavicích žáci spolu s učitelem zopakují, jaké útvary národního jazyka znají a kde se tyto útvary používají. Žáci dále jmenují funkce spisovného jazyka a oblasti, které se v rámci spisovného jazyka vymezují. U nespisovných útvarů je vhodné zdůraznit obecnou češtinu a předložit žákům její hlavní znaky. Poznatky zapisuje jeden z žáků přehledně na tabuli.

· Práce s novinami – najde někde z žáků v novinách odborný termín? Pokud ano, z jaké oblasti? Objeví někdo z žáků v novinách umělecký prvek (ne v literární příloze novin)? Jakou funkci tento umělecký prvek plní? Vyskytují se v celostátních novinách prvky dialektu a prvky obecné češtiny? Narazíte v regionálních novinách na prvky dialektu a obecné češtiny?

Náměty k diskusi:

a) Převažuje podle Vás v tištěném zpravodajství čeština spisovná nebo čeština nespisovná?

b) Kde všude se běžně setkáváte s obecnou češtinou? Je její použití vždy adekvátní? Patří podle Vašeho názoru obecná čeština do novin?

4. Kompozice

· Obrázek obrácené pyramidy – vyučující nakreslí na tabuli obrácenou pyramidu a žáci se snaží rozluštit, jak obrácená pyramida souvisí s kompozicí zpráv.

· Práce s novinami – žáci si vyberou konkrétní text a zjišťují, zda je tento text opravdu napsán podle principu obrácené pyramidy.

Náměty k diskusi:

a) Znali jste princip obrácené pyramidy už dříve, nebo je to pro Vás věc nová?

b) Lze podle Vás princip obrácené pyramidy použít také při psaní jiných příspěvků než zpravodajských?

Výše popsané receptivní činnosti by měly být ve výuce zvládnuty za tři vyučovací hodiny. Dle vlastního uvážení a časových možností je samozřejmě možné vypustit některá témata k diskusi či vynechat hledání některých prvků v novinách.

Po činnostech receptivních následují činnosti produktivní. Zadání domácího úkolu na příští hodinu zní: Přinést některé číslo školního časopisu školy, kterou navštěvuje sám žák, nebo školy, kterou navštěvuje někdo z žákových příbuzných či kamarádů. Školní časopis lze v elektronické podobě najít na internetu.

Rozvoj produktivních činností

1) Noviny, pro které žáci příspěvek připravují

Na některých základních i středních školách vychází více či méně pravidelně okolní časopis, do kterého mohou žáci školy přispívat. Pokud napíší žáci poutavý příspěvek o aktuálním dění ve škole nebo o akci pořádané školou, může být tento příspěvek velmi zajímavý i pro některou z redakcí regionálních novin nebo zpravodajů měst či krajů. Z předešlých hodin už žáci vědí, které noviny vychází v místním regionu, přesto je vhodné tyto informace rychle zopakovat.

2) Vyhledávání a výběr zpráv[8]

Všude kolem nás existuje nespočet potencionálně možných námětů pro psaní zprávy.

· Žáci si poznamenají pět událostí, které je v poslední době oslovily a o kterých by bylo možné psát. (Čím kratší je ona „poslední doba“, tím aktuálnější a zajímavější zpráva vznikne. Zohlednit se musí skutečnost, zda je příspěvek psán do školního časopisu, který vychází čtyřikrát do roka, nebo do novin vycházejících každý týden).

· Žáci vedou rozhovor sami se sebou a hledají odpověď na otázku: Zajímalo by to čtenáře? Nelehký úkol vedení rozhovoru sám se sebou znamená i promyšlení odpovědí na některé další otázky: Jací čtenáři čtou tyto noviny? Je příspěvek lidem blízký? Je správně načasovaný? Jaký mám pocit z úvah o tomto příspěvku? Mám dostatek ověřených informací? Nebudu muset použít neověřené informace ze soukromých zdrojů? Neublížím tímto příspěvkem někomu? Respektuji právo na soukromí? Vznikne zveřejněním nebo naopak nezveřejněním té zprávy nějaká škoda? (Žáci už tyto otázky znají z předešlého nácviku).

Žáci se mohou těmito úvahami zabývat ve škole ve vyučovací hodině, nebo je možné zadat promýšlení výše nastolených problémů za domácí úkol. Výsledkem těchto úvah bude rozhodnutí pro jeden námět zprávy.

3) Sestavování zprávy

· Žáci si nakreslí na pomocný papír obrácenou pyramidu.

· Poté si vypíší nejdůležitější body: kdo, kde, kdy, z jakého důvodu, s jakými důsledky, za jakých okolností, v jakých souvislostech.

· Žáci napíši co nejstručněji a nejjednodušeji úvodní věty, které shrnují obsah celého článku.

· Žáci se rozepíší podle předem sepsaných bodů o podrobnostech události.

· Žáci kontrolují, zda úvod zprávy opravdu shrnuje všechno to, o čem se ve zprávě samotné zmiňují.

· Žáci kontrolují další skutečnosti: Nevyskytují se ve zprávě slova nespisovná? Neobjevují se ve zprávě odborné termíny bez vysvětlení? Nepoužil jsem příliš dlouhá nelogická souvětí nebo naopak samé jednoduché věty nevyjadřující souvislosti? Neopakuji často některá slova (hlavně slovesa mít, být a ukazovací zájmena).

Rozsah zprávy by v žádném případě neměl překročit formát A5, úplně ale dostačuje formát A6.

Záleží na rozsahu zpravodajského příspěvku, na úrovni žáků a na míře domácí přípravy, ale psaní zprávy by nemělo zabrat více než dvě vyučovací hodiny.

4) Hodnocení zpráv

Pokud to umožňují technické podmínky, je výhodnější, aby žáci odevzdali učiteli příspěvek napsaný na počítači. V této fázi projektu se učiteli nabízí několik možností:

a) Učitel si sám přečte jednotlivé zprávy a sám rozhodne, kterou ze zpráv určí k otištění ve školním časopise nebo v místních novinách.

b) Učitel shromáždí všechny zprávy na jedno místo. Každý žák náhodně vybere jednu zprávu (aniž zná jméno autora této zprávy) a příspěvek přečte. Při čtení se tak vystřídají všichni žáci. Při čtení zpráv si žáci i učitel dělají poznámky tak, aby mohli na závěr hlasovat o nejlépe zpracované zprávě, která si zaslouží zveřejnění. (Jiný způsob realizace: Každý příspěvek - bez jména autora - se může položit na lavici a žáci i učitel obchází v libovolném pořadí jednotlivé lavice a hodnotí příspěvky. Na závěr se koná hlasování).

Žáci si tak vyzkouší jeden ze způsobů týmového rozhodování a zahrají si na zpravodajskou redakci.

Ostatní zprávy se mohou dočkat zveřejnění na nástěnce ve třídě nebo na chodbách školy.

Časová náročnost hodnocení zprávy závisí na počtu žáků ve třídě a na jejich pečlivosti při hodnocení. Aktivita by neměla přesáhnout dvě vyučovací hodiny.

Seznam použitých zdrojů

Monografické publikace

BÍNA, D. Výchova k mediální gramotnosti. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 2005. 110 s. ISBN 80-7040-844-8.

BURNS, L. S. Žurnalistika. Praha : Portál, 2004. 186 s. ISBN 80-7178-871-6.

JIRÁK, J. - KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Praha : Portál, 2003. 207 s. ISBN 80-7178-697-7.

MINÁŘOVÁ, E. Základy stylistiky češtiny. Brno : Masarykova univerzita, 1996. 82 s. ISBN 80-210-1436-9.

ŘÍČAN, P. - PITHARTOVÁ, D. Krotíme obrazovku. Praha : Portál, 1995. 62 s. ISBN 80-7178-084-7.

ŠEBESTA, K. Od jazyka ke komunikaci. Praha : Karolinum, 1999. 157 s. ISBN 80-7184-711-9.

VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha : Portál, 2000. 263 s. ISBN 80-7178-291-2.

Internetové zdroje

Mediální výchova – portál FSV UK pro rozvoj mediální gramotnosti [online]. Dostupné z http://medialnivychova.fsv.cuni.cz. Poslední úpravy 22. 10. 2006. [citováno 23. 10. 2006].

Mediální výchova ve světě [online]. Dostupné z http://www.afis.cz/bubaci/medfejeton.html. Poslední úpravy 12. 11. 2004. [citováno 25. 1. 2005].

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. Dostupné z http://www.msmt.cz. Poslední úpravy 8. 9. 2004. [citováno 22. 3. 2005].

Rozumět médiím [online]. Dostupné z http://www.rozumetmediim.cz. Poslední úpravy 20. 10. 2006. [citováno 23. 10. 2006].