PaidagwgÒ$
časopis pro pedagogiku v souvislostech * journal of education in contexts
Ročník: 2013Volume: 2013
Číslo: 2Issue: 2
Vyšlo: 31. prosince 2013Published: December 31st, 2013
Milfait, René. Křesťanská spiritualita ve službě lidskoprávnímu vzdělávání . Paidagogos, [Aktualizováno: 2013-12-31], [Citováno: 2017-11-24], 2013, 2, #14. S. . Dostupné na www: <http://www.paidagogos.net/issues/2013/2/article.php?id=14>

#14

Zpět na obsah / Back to content

Křesťanská spiritualita ve službě lidskoprávnímu vzdělávání

The christian spirituality and its contribution to human rights education

René Milfait

Abstrakt: Tento příspěvek vychází z lidskoprávních cílů vzdělávání, výchovy a z procesu lidskoprávního vzdělávání v kontextu pluralitní společnosti. Načrtává následně impulsy či odůvodnění základních obsahů takového vzdělávání z hlediska křesťanské spirituality. Pohybuje se proto od hlubin lidské osoby, přes meziosobní vztahy až po celky, struktury společného života. Poukazuje v rámci celostního rozvoje osobnosti na možný přínos křesťanské spirituality k růstu mravní kompetence v osobním i profesním životě a k humánnímu utváření lidského soužití. Dotýká se tím i vztahu křesťanské spirituality a mravnosti.

Klíčová slová: lidskoprávní vzdělávání, křesťanská spiritualita, křesťanská etika a mravnost

Abstract: This paper is based on those goals of education and upbringing related to human rights, as well as on the process of human rights education in context of the pluralistic society. It outlines the motions or reasons for basic contents of such education in terms of christian spirituality. The scope of this paper reaches from the depths of the human being over the interpersonal relations up to the structures and complexes of the life in society. Within the scope of holistic development of personality, it points out potential contribution of the christian spirituality to the growth of moral competence in personal as well as professional life and to the humane formation of the co-existence of people. The paper also gets to the relationship of the christian spirituality and morality.

Keywords: Human Rights Education, Christian spirituality, Christian ethics and morality




Úvodem

Právo na vzdělání představuje jedno ze základních lidských práv. Pokusíme se porozumět vzdělávání z lidskoprávní perspektivy a sledovat, zda, jak a čím může křesťanská spiritualita přispívat k lidskoprávnímu vzdělávání jako nejvyššímu vzdělávacímu cíli, jež může zase vést k hledání (nejen křesťanských) spirituálních impulsů. Lidskoprávní perspektivu vzdělávání volíme i proto, že znamená společně závazné pojetí, jež současně zahrnuje spirituální a etické aspekty. A křesťanskou spiritualitu a mravnost lze doporučit jako důležitou reprezentantku spirituální a etické tradice i v kontextu lidskoprávních standardů.

Lidskoprávní vzdělávání

Ve Všeobecné deklaraci lidských práv zazní, že má „vzdělání směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám.“ 1 Dále má pomáhat k porozumění smyslu důstojnosti každého člověka, vzájemnému porozumění, snášenlivosti, toleranci, přátelským, harmonickým a stabilním vztahům mezi všemi národy a rasovými a náboženskými skupinami a k míru, má umožnit všem osobám účinnou, zodpovědnou účast ve svobodné mírové, pluralitní a inkluzivní společnosti, podporovat rozvoj univerzální lidskoprávní kultury, v níž si je každý vědom svých práv i zodpovědností s ohledem na respektování práv druhých. 2 Upozorníme na provázanost a vzájemnou závislost občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv, na tzv. triádu lidskoprávních povinností (respektovat, chránit, zajišťovat) i na věcný původ lidských práv: zkušenosti strukturálního bezpráví. 3

Výraz spirituální/duchovní se v Úmluvě objevuje v souvislosti s celostním pojetím dítěte. Konstatuje se, že: 4 má být zabezpečen přístup k informacím, které jsou zaměřeny na „rozvoj sociálního, duchovního a mravního blaha dítěte a jeho tělesného a duševního zdraví.“ Uznává se právo dítěte na ochranu před hospodářským vykořisťováním a vykonáváním jakékoli práce, která by škodila „tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu rozvoji“, dále „právo každého dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj.“ Mezi rozměry byly i duchovní a mravní, aniž bychom se ale blíže dozvěděli, co se jimi myslí. Podotkneme, že se mluví o obou dimenzích vedle sebe, s čímž se nemusíme setkat ve všech prohlášeních.

Závěrečný dokument A World fit for Children vrcholného summitu o dětech 5 zaslibuje, že se bude tělesný, psychologický, spirituální, sociální, emocionální, kulturní a kognitivní vývoj dětí podporovat a zajišťovat jako priorita. Poukazuje se i na faktory, jimiž se poškozuje zdraví nebo tělesný, duchovní, duševní, mravní nebo sociální vývoj dítěte. Za největší překážku je označena chronická chudoba, která nejtvrdším způsobem zasahuje děti, neboť „poškozuje jádro jejich možností rozvoje – jejich tělo a jejich ducha, které jsou ještě ve vývinu.“ K dosažení cílů se má zajistit všem dětem přístup k přiměřeným, důstojným nabídkám vzdělání a informacím.

Všimneme si toho, že v první části není uveden vývoj mravní. Ten se objeví až u faktorů, které mohou poškozovat celostní rozvoj dítěte. Asi může někoho zarazit i použitý pojem duch. Opět by bylo zajímavé se ptát, co se oním duchem a spirituálním rozumí.

Pokročíme ještě k navazujícím výzvám ve vztahu k vzdělávání v oblasti lidských práv. Má sehrávat důležitou roli při prosazování a respektování lidských práv. Má být integrováno do politiky vzdělávání. Přitom se dokonce konstatuje, že se „ženy, muži a děti mohou plně rozvíjet jako lidé jen tehdy, když si uvědomí všechna svá lidská práva a základní svobody (…)“ 6 K výuce a učení se v lidských právech ve škole 7 se uvádí, že „…všichni mladí lidé se mají v průběhu celé školní docházky učit o lidských právech jako součásti své přípravy na život v pluralitní demokracii (…) školy představují společenství, které může a má být příkladem respektování důstojnosti jedince a rozdílu i tolerance a rovnosti příležitostí.“ Doporučení o podpoře lidskoprávní výchovy ve školách 8 ji deklaruje jako nejvyšší vzdělávací cíl a jako jednu z hlavních oblastí „pověření školy vzdělávat a vychovávat“. V souvislosti s cíli a obsahem výuky rozvádí, že„zabývání se lidskými právy má u všech žákyň a žáků probouzet a posilovat připravenost k tomu, že budou hájit uskutečňování lidských práv a stavět se proti jejich nerespektování a porušování (…) uschopňovat k tomu, aby se ve svém osobním a politickém životě zasazovali za jejich uskutečňování. Toto zahrnuje odhodlanost hájit práva druhých.“ Lidskoprávní vzdělávání má význam pro etickou výchovu. I proto zde míníme lidskoprávním vzděláváním mnohem širší a hlubší proces, než je jen vzdělávání o lidských právech. 9

Ještě před představením křesťanské spirituality si přemostíme slovy preambule Charty základních práv EU: „…vědoma si svého duchovního a mravního dědictví, opírá se o nedílné, všeobecné hodnoty lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity; spočívá na zásadách demokracie a vlády práva.“ 10 Potvrzuje se uvědomování si kořenů spirituálních a etických tradic, jejich významu pro porozumění, odůvodňování a interpretaci lidských práv. K nim náleží i křesťanská tradice, jež se hlásí k ideji lidských práv.

Potvrzuje se uvědomování si kořenů spirituálních a etických tradic, jejich významu pro porozumění, odůvodňování a interpretaci lidských práv. K nim náleží i křesťanská tradice, jež se hlásí k ideji lidských práv.

Křesťanská spiritualita

Označení „křesťanská“ je oprávněné jen v případě, že je pro ni hlavním modelem a měřítkem cesta jedinečné dějinné osobnosti Ježíše z Nazaretu, uznaného a přijatého jako Krista, tzn. jako vrcholného Stvořitelova zmocněnce a svědka. Nanejvýš lidským způsobem tak přichází neviditelný Stvořitel k lidem, nabízí odstranění odcizení, smíření, spojení, sjednocování a spoluputování životem pro každého člověka a lidské společenství jako celek. Ježíš Kristus nepřekonatelným způsobem interpretuje tohoto neviditelného Stvořitele v jednotě smýšlení, slov a činů, prožíváním svého utrpení, umírání i definitivní rehabilitací Stvořitelem, který ho po nespravedlivém procesu a popravě proměňuje a přijímá k sobě. Křesťanská víra připomene, že on dále i ze svého nového místa bytí působí jako živý v lidských srdcích, vztazích, událostech. Tato božská osobní síla, která vychází ze synovského vztahu Ježíše Krista se Stvořitelem, se nazývá Duch svatý. Každý člověk je pozván, aby se napojil na proud života lásky, pokoje, ryzosti tohoto vztahu a v jeho síle směroval a utvářel svůj život. Proto hovoříme o křesťanské spiritualitě a mravnosti jako o životu v Duchu svatém. Tím se taky dostáváme k původu slova spiritualita.

Adjektivum spiritalis (latinský překlad řeckého pneumatikós) v Novém zákoně označuje člověka, který umožní Duchu svatému plnou účinnost ve svém životě, nechá se jím v nejhlubším jádru přetvářet a vést (srov. např. 1 Kor 2,10-15; Řím 8,1-17; Gal 5,25) a čerpá z Něho ve všech oblastech svého života. Z počátku 5. stol. je doložena zmínka o teologickém použití substantiva spiritualitas v dopise věnovaném nově pokřtěným dospělým, jimž se připomíná, že mají vést autentický křesťanský život bez ochablosti, s odvahou a angažovaností, aniž by ochabovali v procesu dalšího rozvoje. Hebrejský výraz ruach (česky Boží duch/Duch svatý/dech/vánek/vítr), vystihuje sféru božské moci, v níž člověk žije, celého živého člověka pod Božím vedením ve službě dějinám spásy. Stvořitel vkládá do člověka svého Ducha/dech života, čímž se stává člověk člověkem, živou bytostí, která má podíl na božském životě. Zde taky vzniká touha člověka směřovat k tomu, co ho přesahuje (k vyšším cílům, transcendentnu), hledat smysl a cíl života. Symbol cesty obsahuje osobní i společné utváření života. Vždy zde člověk a společenství takto věřících jde před Boží tváří, s Ním a k Němu. Mají to vystihovat i obraty „obrátit se k Němu, zpřítomňovat si Ho/uvědomovat si jeho přítomnost. 11

Zkušenost Ducha vyžaduje otevřenost, způsobilost rozlišovat (i trh spiritualit), aktuálně odpovídat a reflektovat. Tento Duch svatý je představen jako Stvořitelova láska, jež se stala přítomnou v Ježíši Kristu. Nabízí doprovázení, osvobozování, oporu a útěchu. 12 Jeho ovocem je „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost“ (Gal 5,22), spravedlnost, pravdivost (srov. Ef 5,9-10), ryzost, prohlubující se poznání a vnímavost (srov. Flp 1,6-11). Darovaný pokoj, který nelze vyprodukovat ani koupit, může vládnout v nejhlubším nitru, chránit jej (srov. Flp 4,6b-7). Symbol cesty obsahuje osobní i společné utváření života. Proto lze křesťanskou spiritualitu popsat jako cestu konkrétního celistvého člověka a společenství lidí v Duchu Ježíše Krista a s Ním, na níž jde o důstojné žití a spolužití, které má svůj vrcholný cíl a dokonání. Cesta má i svá úskalí, objížďky, slepé uličky, scestí, pauzy, etapy. Platí pro ni pravidlo růstu, hledání, pochybností, bolestných výkřiků, nových výzev a začátků. Základní aspekty křesťanské spirituality i mravnosti poukazují na spojitost poznání absolutního božského protějšku a sebepoznání, nejhlubšího sebenalezení, zakoušení bezpodmínečného zájmu o svou osobu, získání bazální důvěry, fundamentu a orientace pro životní cestu, na láskyplné působení uschopňující k láskyplným vztahům k druhým i k sobě, na nejhlubší pojetí člověka, jež zakládá zásadní rovnost a vede k solidaritě. Představí realistický pohled na člověka a cestu života: nezcizitelnou důstojnost jako dar a úkol i vlastní hranice, strachy, zranitelnost, slabost, křehkost, bezmoc, bezbrannost, osamělost, zoufalství, konečnost, schopnost zklamat, selhat, ztroskotat, potřebnost, odkázanost na druhé, nemoc, utrpení, smrtelnost. Nechtějí zavírat oči před hraničními situacemi, danostmi a událostmi, nýbrž se snaží pomáhat je zvládat a integrovat do života. Bude připomínat možnost řešení viny, odpuštění, smíření, nového začátku, změny smýšlení, postojů i jednání, zdůrazní povolání do zodpovědné svobody, důležitost stálé komunikace s osobním božským Ty, uvědomování si definitivního cíle a smyslu života i dějin. Podtrhnou přednostní péči o slabé, zranitelné, trpící a oběti bezpráví, a proto se budou zabývat i spravedlností celků, jak vše ve zkratce shrnuje jeden z mluvčích této cesty: „…člověče, co je dobré a co od tebe žádá Hospodin: Abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně kráčel se svým Bohem“ (Mich 6,8). 13

Vzájemnost křesťanské spirituality a lidských práv

Na provázanost lidských práv a spirituality poukazují některá tvrzení, jež vycházejí z křesťanské spirituality. Například, že když má člověk vědomí o svých základních právech a odpovídajících zodpovědnostech a utváří-li se tak i občanské zřízení, uvědomují si lidé závazně i duchovní hodnoty, což je může vést k lepšímu poznávání Stvořitele. 14

Pastorační působení, pro něž je křesťanská spiritualita, etika a mravnost základem i součástí, se přiznává k ideji lidských práv. Považuje je za společné dobro všech lidí i centrální výraz jádra svého spirituálního poselství, za základ pro svou motivaci, že budou hájit lidská práva jedinců či skupin. Zasazování se za lidská práva označují za podstatný požadavek svého poslání působit v duchu evangelia spravedlnost a lásku. Dokonce konstatují, že aby byla jejich „práce v duchu evangelia účinná, musí se především zasazovat o uznávání, respektování, ochranu a podporu lidských práv ve světě.“ 15 Obrana a rozvíjení základních lidských práv patří k základnímu náboženskému poslání a pastorační práci a „rozvíjí se ve dvou směrech, v hlásání křesťanského základu lidských práv a v obžalobě porušování těchto práv“, přičemž za důležitější považuje ono hlásání, protože na základě něho je odůvodněna a ospravedlněna obžaloba. V působení Ducha Ježíše Krista vlitého do srdcí spatřují „nejbezpečnější záruku“ respektování spravedlnosti a lidských práv v různých oblastech lidské společnosti. 16 Sdělují, že „lidská práva nejsou evangeliem“ a že „pro křesťany je lidskoprávně orientovaná politická praxe jedním z důsledků, které plynou z víry“. 17 V biblických látkách nalézáme jen „duchovní impulsy či jiskry k problematice lidských práv“. 18

Závěrem: křesťanská spiritualita pro lidskoprávní vzdělávání

Svědkům křesťanské spirituality a mravnosti půjde proto o pronikání účinně přítomného božského života do různých oblastí lidského života, a sice od hlubin srdce, středu osobnosti, přes meziosobní vztahy až do větších celků, protože v tom spatřují příspěvek k humanitě. Umí přitom argumentovat ve prospěch humanity i neteologickým slovníkem. Velmi podstatnou roli přitom hrají lidská práva a jejich základ i cíl, totiž lidskoprávní princip lidské důstojnosti, které umí objasnit skrze své spirituálně-etické kořeny. Potěšující, osvobozující křesťanská spiritualita nenásilí, spravedlnosti, milosrdenství, pokoje/míru, radosti, která chce působit sociální smír a jež taky něco stojí (náročnost, rizika), je založena v konkrétní živé osobě, která je pro ni základním měřítkem, modelem a orientací života. Poskytuje nové motivace, umožňuje nové dispozice (např. postoje nezištné angažovanosti, solidaritu s poškozenými, potírání nespravedlivých struktur; dispozice bytostné svobody, vzájemné úcty, soucítění, naslouchání, vděčnosti, velkorysosti, radosti) a inspiruje k novým akcím (např. i tam, kde nikdo jiný nepomáhá). V každé nové životní etapě nabízí nově smysl, cestu, fundament, model, vizi, poslední cíl života, životní sílu, bazální důvěru k životu, sebepřijetí a sebeúctu, radost ze života, naději, způsobilost prožívat, integrovat a zvládat i utrpení, umírání a smrt. 19 Přednostní zájem bude směřovat ke zvláště zranitelným skupinám. 20 Hranice nechce mít u negativního vymezení (respektovat, chránit), ale směřuje k tvůrčí lásce (zajištění, podpora, rozvoj) i osobnímu nasazení ve prospěch druhých. Umí spojit praktický rozum se srdcem a zohlední celostní pojetí a rozvoj jedince. Uváděný spirituální rozvoj nebude izolovat, ale vidět jej v celku s ostatními rozměry a rámcovými podmínkami. Je ochotna a způsobilá zohlednit rámec sekulárního, světonázorově neutrálního právního státu, a i proto respektovat jiné spirituální tradice a vést s nimi dialog. Lidskoprávní vzdělávání může zase probouzet a podporovat spirituální a mravní kompetenci i testovat patogenitu předkládaných spiritualit a morálek.

Jedinec a společenství lidí utváření Duchem budou médiem Jeho působení, jež bude rozvíjet lidskoprávní vzdělávání a humánní utváření lidského života. V jejich přítomnosti budou určité vztahy, setkání, procesy, události těhotné přítomností Ducha. Budou podporovat spirituální rozvoj, mravní kompetenci a lidskoprávní vzdělávání, i když o tom nebudou mluvit. Jejich vyzařování, způsob komunikace, smýšlení, postoje a jednání mají mluvit za ně. Budou způsobilí nabídnout dokonce více, než obsahují lidská práva.

Poznámky

1. Všeobecná deklarace lidských práv, 1948, čl. 26. http://helcom.cz/vseobecna-deklarace-lidskych-prav/ (5. 10. 2013).

2. Tamtéž; Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, 1966, čl. 13; United Nations declaration on human rights education and training, 2011. A/HRC/WG.9/1/CRP.1/REV.2. http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrcouncil/education/docs/A-HRC-WG-9-1-CRP1-Rev2.pdf (26. 9. 2013).

3. MILFAIT, René, 2012. Teologická etika. Středokluky: Zdeněk Susa, s. 307-325.

4. Úmluva o právech dítěte, 1989, čl. 29, 17, 32, 27, 40. http://helcom.cz/umluva-o-pravech-ditete (27. 9. 2013).

5. Byl schválen 10. května 2002. Viz http://www.un.org/Depts/german/gv-sondert/gv27_ss/as2719_rev1.pdf (5. 10. 2013).

6. Viz Vídeňská deklarace světové konference o lidských právech, 1993, čl. 33, 34, 79, 80.

7. COUNCIL OF EUROPE. Recommendation No. R (85) 7 of the Committee of Ministers to Member States on Teaching and Learning about Human Rights in Schools. www.coe.int (28. 9. 2013).

8. Empfehlung der Kultusministerskonferenz zur Fördrung der Menschenrechtserziehung in der Schule- Beschluss der Kultusministerkonferenz. (2000). http://www.institut-fuer-menschenrechte.de/fileadmin/user_upload/PDFDateien/Empfehlungen_Umfragen/empfehlung_der_kultusministerkonferenz _z_foerderung_d_menschenrechtserziehung_in_d_schule_1980_2000.pdf (2. 10. 2013).

9. MILFAIT, René. Lidsky důstojně a s nadějí: Lidská práva na pomezí práva a mravnosti jako nezbytná součást vzdělávání. In: SVOBODOVÁ, Zuzana, 2012. Důstojně a radostně. Příspěvek k lidsko-právnímu, občanskému a etickému vzdělávání. Středokluky: Z. Susa, s. 31-79.

10. Viz Charta základních práv Evropské unie, 2000. http://helcom.cz/charta-zakladnich-prav-evropske-unie-2 (3. 10. 2013).

11. Viz INSTITUT FÜR SPIRITUALITÄT MÜNSTER (Hrsg.), 2000. Grundkurs Spiritualität. Stuttgart: Katholisches Bibelwerk, s. 18.

12. Tamtéž, s. 28-29.

13. Zkratka v závorce i obdobné výše jsou odkazy na jednotlivé biblické knihy (kapitola, verše).

14. Pacem in terris. Encyklika Jana XXIII. o míru mezi všemi národy v pravdě, spravedlnosti, lásce a svobodě, 1963. Čl. 44, 45. In: Sociální encykliky (1891-1991). Praha: Zvon, 1996.

15. Viz BREITSCHING, Konrad. Menschenrechte, Grundrechte und kirchliche Rechtsordnung. http://www.uibk.ac.at/theol/leseraum/texte/300.html (4. 10. 2013); Die Kirche und die Menschenrechte. Ein Arbeitspapier der Päpstlichen Kommission Justitia et Pax (Entwicklung und Frieden. Dokumente, Berichte, Meinungen 5). München 1977, Nr. 40, Nr. 44, Nr. 62. http://www.uibk.ac.at/theol/leseraum/texte/300.html#104 (9. 10. 2013).

16. PAPEŽSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR, 2008. Kompendium sociální nauky církve, čl. 158, 159. Kostelní Vydří: KN.

17. Gesetz und Evangelium. Eine Studie, auch im Blick auf die Entscheidungsfindung in ethischen Fragen. Ergebnis eines Studienprozesses der Gemeinschaft Evangelischer Kirchen in Europa (GEKE), 2007. Frankfurt a. M.: Lembeck, s. 144.

18. TROJAN, Jakub S., 2002. Idea lidských práv v české duchovní tradici. Praha: OIKOYMENH, s. 15-16.

19. Viz KÜNG, Hans, 2010. Was ich glaube? München: Piper, s. 213-227.

20. MILFAIT, René, 2013. Lidská práva osob s postižením, smrtelně nemocných a umírajících: na pozadí nacistických sterilizací a programu „Euthanasie“. Středokluky: Z. Susa.

Literatura

[1] A World Fit for Children.  [online], [Citováno 2013-10-5] Dostupné na www: <http://www.un.org/Depts/german/gv-sondert/gv27_ss/as2719_rev1.pdf>.

[2] Bible.  [online] Dostupné na www: <http://www.bible21.cz/online; http://www.biblenet.cz.>.

[3] BREITSCHING, Konrad. Menschenrechte, Grundrechte und kirchliche Rechtsordnung.  [online], [Citováno 2013-10-4] Dostupné na www: <http://www.uibk.ac.at/theol/leseraum/texte/300.html>.

[4] COUNCIL OF EUROPE. Recommendation No. R (85) 7 of the Committee of Ministers to Member States on Teaching and Learning about Human Rights in Schools.  [online], [Citováno 2013-9-28] Dostupné na www: <www.coe.int>.

[5] Empfehlung der Kultusministerskonferenz zur Fördrung der Menschenrechtserziehung in der Schule- Beschluss der Kultusministerkonferenz.  [online], [Citováno 2013-10-2] Dostupné na www: <http://www.institut-fuer-menschenrechte.de/file>.

[6] GEKE. Gesetz und Evangelium. Eine Studie, auch im Blick auf die Entscheidungsfindung in ethischen Fragen. Frankfurt a. M.: Lembeck, 2007. 297 s. ISBN 978-3-87476-536-7. 

[7] Charta základních práv Evropské unie.  [online], [Citováno 2013-10-3] Dostupné na www: <http://helcom.cz/charta-zakladnich-prav-evropske-unie-2>.

[8] INSTITUT FÜR SPIRITUALITÄT MÜNSTER (Hrsg.). Grundkurs Spiritualität. Stuttgart: Katholisches Bibelwerk, 2000. 340 s. ISBN 3-460-32613-1. 

[9] IUSTITIA ET PAX. Die Kirche und die Menschenrechte.  [online], [Citováno 2013-10-9] München, 1977. Dostupné na www: <http://www.uibk.ac.at/theol/leseraum/texte/300.html#104>.

[10] JAN XXIII. Pacem in terris. Encyklika o míru mezi všemi národy v pravdě, spravedlnosti, lásce a svobodě. In Sociální encykliky (1891-1991). Praha: Zvon, 1996. 505 s. ISBN 80–7113–154–7. 

[11] KÜNG, Hans. Was ich glaube?. München: Piper, 2010. 319 s. ISBN 978-3-492-05333-4. 

[12] Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech.  [online], [Citováno 2013-10-5] Dostupné na www: <http://helcom.cz/mezinarodni-pakt-o-hospodarskych-socialnich-a-kulturnich-pravech/>.

[13] MILFAIT, René. Lidská práva osob s postižením, smrtelně nemocných a umírajících: na pozadí nacistických sterilizací a programu „Euthanasie“. 2. vyd. Středokluky: Z. Susa, 2013. 424 s. ISBN 978-80-86057-85-9. 

[14] MILFAIT, René.  Teologická etika: v kontextu sociální a pastorační práce. Středokluky: Zdeněk Susa, 2012. 540 s. ISBN 978-80-86057-78-1. 

[15] PAPEŽSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR. Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří: KN, 2008. 534 s. ISBN 978-80-7195-014-1. 

[16] SVOBODOVÁ, Zuzana. Důstojně a radostně. Příspěvek k lidskoprávnímu, občanskému a etickému vzdělávání. Středokluky: Z. Susa, 2012. 160 s. ISBN 978-80-86057-75-0. 

[17] TROJAN, Jakub S. Idea lidských práv v české duchovní tradici. Praha: OIKOYMENH, 2002. 256 s. ISBN 80-7298-044-0. 

[18] Úmluva o právech dítěte.  [online], [Citováno 2013-9-27] Dostupné na www: < http://helcom.cz/umluva-o-pravech-ditete>.

[19] United Nations declaration on human rights education and training.  [online], [Citováno 2013-10-5] Dostupné na www: <http://www.ohchr.org/Documents/HRBodies/HRCouncil/AdvisoryCom/Education/A-HRC-WG-9-1-CRP1-Rev2.pdf>.

[20] Vienna Declaration and Programme of Action.  [online], [Citováno 2013-10-5] Dostupné na www: <http://www.ohchr.org/en/professionalinterest/pages/vienna.aspx>.

[21] Všeobecná deklarace lidských práv.  [online], [Citováno 2013-10-5] Dostupné na www: <http://helcom.cz/vseobecna-deklarace-lidskych-prav/>.

Kontaktní informace / Contact informations

Ing. Dr.  René Milfait, Th.D.

VOŠ sociálně pedagogická a teologická Jabok/PSP ETF UK

Salmovská 8

120 00 Praha 2

Česká republika

rene.milfait@seznam.cz

Zpět na obsah / Back to content