PaidagwgÒ$
časopis pro pedagogiku v souvislostech * journal of education in contexts
Ročník: 2015Volume: 2015
Číslo: 1Issue: 1
Vyšlo: 1.července 2015Published: July 1st, 2015
Remešová, Zuzana. Aktivity žáka se zrakovým postižením ve výtvarné edukaci. Paidagogos, [Aktualizováno: 2015-07-01], [Citováno: 2017-11-24], 2015, 1, #11. S. . Dostupné na www: <http://www.paidagogos.net/issues/2015/1/article.php?id=11>

#11

Zpět na obsah / Back to content

Aktivity žáka se zrakovým postižením ve výtvarné edukaci

Activities pupil with visual disabilities in art education

Zuzana Remešová

Abstrakt: Příspěvek se zabývá edukativními aspekty v oblasti výtvarné výchovy u žáků se zrakovým postižením v prostředí základní školy. Moderní technologie mění hodnotový systém člověka a jeho chování k svému okolí. Ke změnám dochází rovněž u žáků se zrakovým postižením, kteří mají větší možnost kompenzace zrakového deficitu a schopnost plnohodnotného začleňování do společnosti, avšak i přesto se denně potýkají s nepříjemnými situacemi, jež musí překonávat. Působení na žáka se zrakovým postižením může mít významný pozitivní výsledek. Příspěvek seznamuje s možnostmi výtvarných aktivit u žáků se zrakovým postižením.

Klíčová slová: Výtvarná výchova, žáci se zrakovým postižením, výtvarné techniky, hmatové vnímání.

Abstract: The Contribution is engaged with educative aspects in the field of art education of visually handicapped pupils in elementary school. Modern technology is changing value system of humans and their behavior to their surroundings. Pupils with visual disability have more possibilities of compensation visual deficit and the ability to fully-fledged integration into society, but still have a daily struggle with unpleasant situations and they have to overcome it. Influencing of Pupils with visual disabilities can have a significant positive result. Contribution acquaints with the potential of art education in shaping values that are important for visually handicapped pupils.

Keywords: Art education, pupils with visual impairment, art techniques, tactile perception.




Úvod

Cílem příspěvku je snaha o propojení izolované speciální pedagogiky osob s postižením zraku a výtvarné výchovy a poukázání na význam výtvarných aktivit u žáků s jakýmkoliv stupněm zrakového postižení. Představuje výtvarnou výchovu u žáků se zrakovým postižením jako přirozený instrument pro osobnostní rozvoj člověka, podporu pozitivního chování žáků, rozvoj spolupráce, komunikace, či schopnosti se vyjadřovat.

Výtvarnou výchovu můžeme chápat jako předmět povinné školní docházky, ve kterém žáci tvoří svá díla, učí se pořádku, orientovat se v prostoru a osvojovat si znalosti, dovednosti a schopnosti z oblasti výtvarné kultury. Výtvarná výchova však také může být významným činitelem při vytváření a formování hodnotového systému žáků na základních školách. Je důležité si uvědomit, že při práci ve výtvarné výchově s žáky s postižením zraku se dá dosáhnout stejných výsledků, jako v tomto předmětu s žáky intaktními.

Současná civilizace a její kultura nese určité proměny, které velmi ovlivňují vztah člověka ke světu a jeho chování k lidem. Ohlédneme-li se do historie, můžeme pozorovat, jak technologický růst společnosti, mění její myšlení. Obecně všechny změny, kterými prochází, se odráží ve všech rovinách existence jednotlivce. Při pohledu zpět do minulosti můžeme pozorovat změny a rozdíly nejen v komunikování a v hodnotovém žebříčku lidí dnes a před několika desetiletími. Taubinger (2015) konstatuje, že jde především o působení kapitalistického socioekonomického modelu, který se odráží v myšlení člověka a jeho hodnotovém systému. „Tržní kapitalismus, zatímco je pravděpodobně hluboce oddělen od fyzické reality a zdrojem kořenů drtivé většiny sociálních strastí v dnešním světě, udržuje sám sebe prostřednictvím souboru kulturně upevněných hodnot a mocenských institucí, kterými je společnost formována a obecně vedena k jejich obraně. Jsou čím dál mocnější ve svém přesvědčování, protože dominantní porucha systému hodnot se v dnešním světě rodí z předpokladů týkajících se kritického přežití člověka samotného.“ V dnešní době se dle tohoto autora stále častěji setkáváme se zneužíváním, sobectvím a sociální a environmentální lhostejností. Taubinger (2015) O to více je nutné se zamýšlet nad tím, zda je možné současný trend změnit či alespoň ovlivnit, například právě prostřednictvím působení pedagoga na své žáky v prostředí výtvarné výchovy.

Význam výtvarné výchovy

Obdobnými změnami v minulosti procházel také vývoj pojetí předmětu výtvarná výchova. Touto otázkou se podrobně zabývá ve své práci Výtvarná výchova jako smyslový a duchovní fenomén Jiří David. Podává nám informace o souvislosti výtvarné a umělecké kultury s proměnami moderní společnosti. Zmiňuje úvahy Johna Ruskina, který nesouhlasil s masovou výrobou moderní civilizace, jež má vliv na estetické vnímání člověka a dále také Marshalla Mc Luhana, kritizujícího naši elektronickou civilizaci. Ta dle Luhana je příčinou oploštělosti našeho vnímání a neschopnosti hlubšího přijímání podnětů všemi smysly ze svého okolí. David (1993)

Ve výtvarné výchově osob s postižením zraku však moderní technologie nepůsobí pouze negativně. Osobám se zrakovým postižením nabízí novou možnost kompenzovat vizuální deficit, a tím významně přispívá k plnohodnotnému začleňování člověka s postižením zraku do společnosti. „Zrakově postižené dítě má už ve věku, kdy navštěvuje nižší třídy základní školy, svůj způsob vnímání. Jeho celkové percepční chování nese stopy druhu a stupně závažnosti postižení a také způsobu, jak se pokusilo se svým postižením vyrovnat a kompenzovat ho.“ (Davido 2001, s. 114). Kompenzačními technologiemi, které lze v současnosti využívat v předmětu výtvarná výchova mohou být počítače, CD přehrávače, elektronické lupy, tyflografika atd. U žáka s postižením zraku dochází dle Perouta (2005, str. 51) ke vzniku tzv. „hmatově-kinestetického-sluchového jádra senzorické organizace“. To znamená, že může pedagog výtvarné výchovy a zároveň samotný jedinec uplatnit podněty, které přicházejí z vnějšího světa, ale i podněty vnitřního prostředí organismu. U těchto osob může být zpomalený vznik představ v důsledku informačního deficitu, kterým však můžeme kompenzovat vizuální deficit.

Při psychologickém a psychosociálním prozkoumání žáků se zrakovým postižením prvního a druhého stupně základní školy, kteří se potýkají denně s problémy, jež musí překonávat a při jejich srovnání s žáky základní školy bez postižení, kteří neztratili schopnost vnímat své okolí vizuálně, zjistíme, že se u obou skupin mnohdy objevují tytéž obtíže. Je možné najít problémy v těchto oblastech: v sociálních interakcích, komunikaci a vyjadřování se, v motivaci, v oblasti sebevědomí, které je příliš nízké nebo naopak přehnaně vysoké, dále v oblasti empatie, při spolupráci s jinými lidmi, nebo sebepoznání. Jde o problémy, které by neměly být pedagogem výtvarné výchovy přehlíženy. Veškerá životní zkušenost ovlivňuje hodnoty člověka a z toho vychází, že působením na žáka se zrakovým postižením prostřednictvím aktivit ve výtvarné výchově, můžeme významně jeho hodnoty, chování a myšlení měnit. Záleží především na osobnosti pedagoga, který celý výtvarně-výchovně-vzdělávací proces organizuje, vede i hodnotí. Další část textu se tedy zaměří na možnosti rozvoje žáka se zrakovým postižením prostřednictvím aktivit ve výtvarné výchově, která se v prostředí základní školy a hlavně u žáků se zrakovým postižením nezřídka podhodnocuje.

Výtvarná výchova u žáků s postižením zraku

Mnoho lidí žije v domněnkách, že děti, které mají postižení zraku, nemůžou vytvářet umělecká díla a seberealizovat se tímto směrem. Je pravda, že své umělecké produkty nejsou schopny vnímat zrakem, ale i přesto jsou schopny aktivně se výtvarné výchovy účastnit, a to díky dobře vyvinutému hmatu, schopnosti komunikace s pedagogem i se svými spolužáky. Díky pozitivním zážitkům, spolupráci, možnosti vyjadřování svých emocí, názorů, myšlenek na vlastní i jinou práci, nebo další podněty se žáci vzájemně obohacují a uvědomují si mnohopohledovost, kterou daná témata přinášejí, a na která žáci přirozeně reagují. Pokud pedagog dobře vede hodinu výtvarné výchovy, umožňuje žákům rozvíjet se nejen výtvarně, ale i v dalších oblastech. Dochází k pozitivním změnám ve vztahu k sobě samému, a rovněž ke svému okolí.

Příčinou podhodnocování významu výtvarné výchovy na základní škole mohou být předpojatosti, díky kterým je tento předmět považován pouze za místo osvojování dovedností, schopností, vědomostí, ale už se více či méně opomíjí to, že zde může docházet k podporování sociálních kontaktů, dorozumívání jak verbálnímu, tak i neverbálnímu, kooperaci, sebepoznávání a probíhají zde další pozitivní transformace.

Obor výtvarná výchova i speciální pedagogika osob s postižením zraku jsou termíny, o které se v současnosti zajímá velké množství odborníků, ale jejich propojení je málo probádanou oblastí. V písemných pramenech českých, ale i zahraničních autorů se vyskytují zprávy a poznatky o významu výtvarné výchovy pro rozvoj osobnosti i socializaci žáka na základní škole. Je možné jmenovat hned několik autorů, kteří se podílejí na propagaci názorů o mnohovýznamovosti výtvarné výchovy a uvědomují si její důležitost v prostředí základní školy. Jde především o Jiřího Davida, Jana Slavík, Hana Babyrádová, nebo Herbert Read v Art and Society či Education Through Art. Nutno podotknout, že uvedení autoři pracují prioritně se skupinami žáků bez postižení. Ve spojení s žáky základních škol, které nejsou primárně určeny pro žáky s postižením a s žáky základních uměleckých škol se dnes velmi často hovoří o artefiletice, jako o novém reflektivně-tvořivém pojetí výtvarné výchovy. Pokud jde však o děti, žáky a studenty s postižením zraku, nemáme k této problematice v literatuře mnoho odkazů. Jednou z mála osobností věnující se primárně dětem s postižením zraku v souvislosti s výtvarnou výchovou je Evžen Perout (2005). Ten však opomíjí výtvarné aktivity žáků s méně závažným stupněm zrakového postižení, než je nevidomost. V díle Arteterapie se zrakově postiženými jsou zachyceny výsledky výtvarných aktivit dětí s nevidomostí a interpretace jejich děl. Je nutné podotknout, že problematika zrakového postižení je velmi heterogenní a neměli bychom se zaobírat pouze skupinou osob s nejzávažnějším postižením zraku, ale věnovat pozornost i osobám se zbytky zraku, slabozrakostí, nebo poruchami binokulárního vidění, jelikož i tito žáci jsou schopni dosahovat ve výtvarné výchově velmi dobrých výsledků, ale potřebují pro to vytvořit vhodné podmínky a zaujmout specifický, individuální přístup.

Význam námětu ve výtvarné výchově žáka s postižením zraku

Pro přiblížení této problematiky je vhodné nastínit aspekty, které velmi ovlivňují proces výtvarné výchovy. Mezi nejdůležitější patří námět výtvarné práce, výtvarný materiál a výtvarná technika. Prvním důležitým aspektem ve výtvarné výchově žáků se zrakovým postižením je námět. Zajímavým zjištěním je, že mladší žáci na prvním stupni základní školy raději znázorňují v dílech spíše pozitivní a konkrétní prvky, zatímco starší žáky druhého stupně základní školy zajímají hlubší témata a zamýšlejí se nad tím, jaké pocity v jejich nitru určitý námět vzbuzuje. Každá skutečnost má stránku pozitivní i negativní, stejně tak jako lidská bytost. Při námětu se může žák seznámit s více názory různých lidí na jednu realitu, se kterou se běžně setkává i ve vztazích. Také se stupněm zrakového postižení se mění zájem v zobrazování abstraktních výjevů. Žáci s nevidomostí vypracovávají abstraktní úkoly radši, než konkrétní témata, která nemohli dříve poznat vizuální cestou. Je možné, že u osob, jež se stanou nevidomé v průběhu života, může být zájem o konkrétní zobrazování větší, než u osob bez dřívější zrakové zkušenosti. Přístup je ovšem individuální a podíváme-li se na osobnosti výtvarného umění mezi umělci se zrakovým postižením v současnosti, zjistíme, že není pravidlem. Žáci s nevidomostí by měli být rovněž vedeni k zobrazování konkrétních předmětů.

Obrázek 1: Dívka 15 let, slabozrakost, Moje země, kombinovaná technika, abstrakce/konkrétní výtvor

Techniky a materiálny ve výtvarné výchově u žáka s postižením zraku

Základem každé výtvarné hodiny je volba technik a materiálů. U žáků se zrakovým postižením je nutné přihlížet k jejich speciálním potřebám a všechny složky tomu přizpůsobit. Například pokud žák není schopný vnímat zrakem, potřebuje dílo vnímat hmatem. Pokud však jednotlivé techniky nevyzkouší, nemůže nikdy zjistit, jestli je schopný je používat nebo ne. Je to velmi individuální a jde o tvrzení, které nelze generalizovat na všechny osoby s postižením zraku.

Obrázek 2: Chlapec, 10 let, slabozrakost, Co mám rád, prostorová tvorba/ grafika
Obrázek 3: Dívka 8 let, slabozrakost, Vodní víla, malba/ kolorovaná kresba

Závěr

Žáci s postižením zraku jsou schopni tvořit všemi materiály, barvami rovněž a používat všechny techniky. Nejdůležitější je osobnost pedagoga a to jak je schopna žáky motivovat. Průběžná i závěrečná reflexe, která poskytuje zpětnou vazbu a určitou regulaci jednání všech účastníků výtvarně-výchovně-vzdělávacího procesu je rovněž významná. Žák, který má problémy v přijímání informací zrakovou cestou, ale má potřebu se realizovat v oboru výtvarného umění, může tvořit stejně kvalitní výtvarné práce, jako člověk bez postižení. Pozitivní výsledky v oblasti chování a myšlení člověka díky výtvarné edukaci by neměly být přehlíženy. Výtvarná edukace, může být významným činitelem ve výchově dítěte se zrakovým postižením a při formování jeho osobního hodnotového systému. To, co dospělý člověk uznává a pokládá za samozřejmé je výsledkem výchovy od raného věku života. Pedagog má možnost se v rámci výuky zaměřit na utváření těchto hodnot. Měl by však vždy respektovat specifika individuality a využívat skupinové práce, která může významně pomoci utvářet pozitivní vztahy k lidem a byl by schopný tyto zkušenosti využívat také v budoucím životě.

Literatura

[1] DAVID, J. Výtvarná výchova jako smyslový a duchovní fenomén. Kapitoly z moderní historie a filosofie předmětu. Polička: Fantisk, 1993. ISBN 80-901-4385-7. 

[2] DAVIDO, R. Kresba jako nástroj poznání dítěte. Praha: Portál, 2001. ISBN 978-80-7367-415-1. 

[3] PEROUT, E. Arteterapie se zrakově postiženými. Praha: Okamžik, 2005. ISBN 80-903247-97. 

[4] TAUBINGER, P. Porucha sytému hodnot.  [online], [Citováno 24-04-2015] 2015. Dostupné na www: <http://www.zeitgeistmovement.cz/2015/02/11/orientacni-prirucka-esej-1018-porucha-systemu-hodnot/>.

Kontaktní informace / Contact informations

Mgr. Zuzana Remešová

Ústav speciálněpedagogických studií, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci

Žižkovo nám. 5

771 41 Olomouc

Česká republika

zuzanaremesova@seznam.cz

Zpět na obsah / Back to content